Unie vydavatelů
 
Výběr ročníku: 

Čtení pomáhá rozvíjet myšlení

Vliv čtení a nadměrného používání elektronických médií na dětskou psychiku

Schopnost čtení společně s psaním a počítáním patří mezi základní dovednosti, které jsou nezbytné pro fungování a orientaci v civilizovaném světě. Plynulé čtení s porozuměním textu je důležitým předpokladem pro další vzdělávání. Čtení rozvíjí myšlení, rozšiřuje rozhled, cvičí paměť, podporuje fantazii a kreativitu, rozšiřuje slovní zásobu. Předpokládá se, že výuka čtení je u zdravého dítěte v podstatě ukončena ve druhé třídě základní školy, kdy má být dosažena tzv. „sociální únosnost čtení“. Dále by se čtení mělo zdokonalovat tím, že dítě bude čtení používat. Děti – čtenáři se zdokonalují ve čtenářských dovednostech, mají větší slovní zásobu, píší častěji bez gramatických chyb a učí se soustředit na podstatu čteného textu. Na druhé straně se v dnešní době setkáváme se zdravými dětmi, které na konci první třídy neumí pořádně číst, ale už umí dobře používat počítač, tablet nebo mobilní telefon.

Jak přivést děti ke čtení?
Děti bychom měli připravovat na čtení již od raného dětství. Vzbuzovat u nich zájem o knihy a hrát si s nimi „na čtení“. Předškolákům by měli dospělí pravidelně nahlas předčítat a o přečteném textu si s nimi povídat. Tím u nich rozvineme čtenářské dovednosti, jako jsou předvídavost děje, vizualizace, shrnování, kladení otázek či propojení textu s vlastní zkušeností. Pokud se nám podaří v předškolním dítěti probudit potěšení ze čtení a jeho potřebu číst, je již na správné cestě stát se čtenářem. Čtení knihy či časopisu s blízkou osobou navíc upevňuje jejich emoční vazbu a je pro dítě velmi hodnotným zážitkem. Dospělý u dítěte také pomáhá rozvíjet sociální a komunikační dovednosti.

Číst se nelze naučit jinak než čtením Kdo se naučil číst bez obtíží, jako dospělý si nepamatuje, jak se to naučil. Vnímá tuto dovednost jako přirozenou a dostupnou každému. Jsou za tím však hodiny trénování malého školáčka, aby s pomocí vhodného nástroje (tištěné učebnice, obrázkové knihy, dětského časopisu) a s pomocí starší osoby (rodič, učitel, prarodič, sourozenec) postupně mohl zautomatizovat tuto dovednost. Přes různé mediální možnosti je „čtení z papíru“ tím nejvhodnějším způsobem pro začínajícího čtenáře. Menší děti mají rády krásné obrázky doplňující text. Rády na knihu sahají, opakovaně si ji prohlíží a chtějí domyslet příběh.

Proč je u mladších školáků vhodnější tištěný text oproti digitalizovanému?
  • dítě se čtením z papíru neunaví tak rychle,
  • snadněji dodržuje správnou vzdálenost očí od textu,
  • černá písmena na bílém papíře mají ideální kontrast,
  • v knize, časopise nebo sešitu se snadněji listuje a vrací zpět k přečtenému text,
  • na papíře může s textem pracovat – podtrhávat, psát poznámky a kreslit,
  • dítě lépe luští sudoku, křížovky a osmisměrky,
  • psací písmo z obrazovky se učí velmi obtížně.

Rychlost čtení
Pokud dítě dosáhne plynulosti čtení asi 70 slov za minutu, můžeme předpokládat, že již bude dobře zvládat náročnější text a o textu bude víc přemýšlet. Pak již záleží na vhodném vedení dítěte, aby čtení nevyměnilo za jinou snadnější formu zábavy (jako je například počítač).

Poruchy čtení
Do dětské psychiatrické ambulance se často dostávají děti, které začnou selhávat ve škole, přestanou mít zájem o vzdělávání a o čtení anebo čtou velmi špatně. Mohou se u nich objevit různé psychické obtíže a poruchy chování. V těchto případech je nutno zvažovat, zda základem potíží není specifická porucha čtení – dyslexie. Nejdříve však musí lékař vyloučit jiné příčiny – zda nejde o následek smyslové vady, nedostatečné inteligence či následek vnějších okolností. Vnějšími okolnostmi mohou být: nedostatečná stimulace dítěte v rodině, vícejazyčná výchova, nedostatečná příležitost ke vzdělávání. Včasná diagnostika dyslexie umožňuje nápravu poruchy správnou rehabilitací, která se děje tréninkem čtení pod odborným vedením. Vhodnější je čtení tištěného textu a individuální přístup k dítěti. V případě, že se porucha neodhalí a nerehabilituje včas, potíže přetrvávají do dospělosti. Následkem může být snížené sebehodnocení, problematické chování, selhání v komunikačních dovednostech a sociálních interakcích.

Interakce s moderními technologiemi a nadměrná konzumace médií
V dnešním světě je nutná gramotnost v používání informačně-komunikačních technologií. Problémem však je narůstající doba, kterou s digitálními médii trávíme a s tím i narůstající negativa, která nepříznivě ovlivňují celou společnost, zvláště pak zdravý vývoj dětí a adolescentů. Bezproblémoví uživatelé ve věkové skupině 7–18 let tráví u těchto médií maximálně 1 až 3 hodiny denně, mladší školní děti maximálně hodinu denně. Mozek dětí se stále vyvíjí, proto by neměl být přetěžován jednostranně. Běžně však tato věková skupina tráví s elektronickými médii asi třikrát delší dobu, než lze tolerovat. Ve své praxi přicházím do kontaktu s dětskými pacienty, kteří projevují rysy závislosti – např. na internetu, na mobilu či na počítači. Rodiče často dlouhou dobu podporují „vysedávání“ dětí u digitálních médií, a pak jsou zaskočeni, když dítě začne mít potíže.

Roztěkané, unavené a rozladěné děti

Děti jsou při nadměrném používání elektronických médií zahlcené informacemi (často i zcela nevhodnými a nepřiměřenými jejich věku). Jsou roztěkané, unavené, nesoustředěné, nespokojené a rozladěné. Mají problémy s chováním, trpí bolestmi hlavy a zad, selhávají ve vzdělávání (proti jejich skutečným předpokladům), mají problémy se spánkem a objevují se u nich psychosomatické potíže. Starší děti tráví hodně času na sociálních sítích, což jim narušuje běžné sociální a komunikační fungování. Preferují tak „virtuální“ sociální kontakty (často nové) před těmi reálnými. V této oblasti jim pak může hrozit i nebezpečí zneužití dospělým.

V nabídce počítačových her a videoher jsou hry agresivní, což iniciuje nebo zvyšuje agresivní chování dětí. Děti od 7 do 11 let věku mají konkrétní myšlení a mohou snadno napodobit praktiky hry v reálném životě bez odhadnutí reálných následků. V běžném životě tito hráči také více riskují.

Zdravotní rizika z nadměrného používání elektronických médií
Výrazným negativem nadměrného používání elektronických médií jsou zdravotní rizika, která vznikají ze sedavého způsobu života, nevhodné polohy u počítače, narušení životosprávy a psychického přetížení. Závěrem bych chtěla říct, abychom zkusili jako rodiče a vychovatelé posílit čtení u dětí a zároveň ve správné míře podpořit i jejich rozvoj gramotnosti v používání informačně-komunikačních technologií.

Desatero správné výchovy malého čtenáře:
  1. Čtěte dětem nahlas a seznamujte je s knihami už od batolecího věku (leporelo, hračka).
  2. Zaveďte čtení jako rituál před spaním.
  3. U příběhu si povídejte, střídejte se ve čtení.
  4. Trénujte čtení každý den. V 1. a 2. třídě by dítě mělo číst 10 až 15 minut denně nahlas, od 3. třídy alespoň občas nahlas. Se starším dítětem si čtěte potichu vedle sebe.
  5. Jděte příkladem. Ukažte dítěti, že čtení je součástí vašeho běžného života.
  6. Nechte výběr knihy nebo časopisu na dítěti, ale pomozte mu. Obsah by měl být přiměřený úrovni vývoje psychiky dítěte.
  7. Objednejte dítěti předplatné časopisu, přihlaste je do knihovny, choďte do knihkupectví.
  8. Dítě ke čtení motivujte. Projevujte zájem o to, co si dítě prohlíží, co čte, chvalte jeho zájem o knížky, časopisy i komiksy.
  9. Nikdy nepoužívejte čtení jako trest.
  10. Elektronická média (počítač, televize, mobil, čtečky, tablet) nezakazujte, ale vymezte čas jejich používání.

MUDr. Martina Celecká
Lékařka se specializací na dospělou a dětskou psychiatrii – psychiatrická
ambulance Praha 13, konziliární psychiatr v Thomayerově nemocnici






Číst z papíru je lepší než z obrazovky

I když náš mozek je nesmírně složitý, moderní technologie nám dnes umožňují dozvědět se nejen, jak funguje, ale i jak se učí, a jak si tvoří paměť. Při těchto výzkumech jsme navíc zjistili, že čtení z papíru je pro mozek – a tedy i pro nás – výhodnější, než čtení z obrazovky.

Mozek se buduje jako prázdné pole, na kterém každá myšlenka a zkušenost zanechá neurochemickou a anatomickou „stopu.“ Síla této stopy – tedy schopnost se k ní vrátit a použít ji, se zvyšuje jak s jejím opakovaným používáním, tak i s jejím budováním přes různé mechanizmy.

Mozek tedy integruje čtenou informaci mnohem lépe, když člověk něco fyzicky drží v ruce, než když čte z počítače. Jsou pro to čtyři hlavní důvody:
  1. Držení papíru rekrutuje více mozkových cest pro jeden akt, čímž se trasy „posílí.“ Když mozek „čte“ tak to vlastně dělá tak, že rozpoznává psané vzory. To má velký význam. Když děti používají ruku pro psaní (a ne pro brouzdání kurzoru na obrazovce nebo psaní na klávesnici), integruje to různé části mozku s pohyblivým aparátem, což zpětně podpoří i řeč. Schopnost řeči a bohatý slovník je spolehlivým ukazatelem inteligence. Proto někteří vědci tvrdí, že používání počítače v mateřské škole by mělo být velice cílené, aby se neomezily důležité procesy a nevznikla tak závislost na počítači. Právě proto je pro proces učení lepší text držet, a pokud možno si u toho dokonce psát poznámky. Úplně nejlepší je aktivně diskutovat s ostatními a přenášet naše poznatky verbálně.
  2. Při čtení na papíře působí písmo opticky jinak než na obrazovce, lépe jej rozpoznáváme a lépe pak zapadne do vzorů. Mozek „vidí“ písma jako fyzické vizuální předměty (neumí si je pamatovat jinak), proto si je pamatuje lépe, když je „drží“ v ruce. Právě proto mozek sám sobě při čtení předvádí psaní.
  3. Na obrazovce se text posouvá místo otáčením stránek rolováním, což je pro mozek nepřirozený způsob čtení. Otáčení stránek totiž „rozděluje“ text to hmatatelných částí, což pro mozek rozděluje informace do hmatatelnějších kusů pro zpracování.
  4. Číst z obrazovky je pro oči obecně opticky náročnější, než z knihy a může vést k dalším problémům („Computer Vision Syndrome“ apod.).
Výsledkem všeho je, že když vezmeme do rukou knihu, náš mozek má ke čtení „odhodlanější“ přístup. Papír komunikuje s našimi emocemi a přirozenou cestou mozku se učit (více je cítíme, lépe si pamatujeme) lépe, než počítač. Je to tím, že mozek a tělo fungují společně, nikoliv odděleně. Počítač je navíc zpravidla napojen na společenská média a internet, což člověku nabízí možnost odbočit od čtení a přejít k jiné počítačové aktivitě. To podporuje hledání, nikoliv domýšlení: víme, kde informaci najít, nikoliv jak ji domyslet. Takovéto usnadňování oslabuje základní dynamiku tvorby spojů tím, že nás oddaluje od hlubších procesů, které je mozek schopen provádět.

MUDr. Martin J. Stránský, M.D., FACP
Asistentní klinický profesor neurologie a primář
Yale School of Medicine,
Ředitel Polikliniky na Národní